V článku Izraelci (nejen) v Praze jste se mohli dočíst o pravidelné mládežnické výměně, při které zástupci organizací ČRDM uvítali v září dobrovolníky z Izraele. V listopadu jsme jim návštěvu oplatili a bylo to vážně super!
1. den: Po příletu do prosluněného Tel Avivu a náročné celní kontrole nás vyzvedla Shlomit (projektová manažerka CYMI – Council of Youth Movements in Israel). U uvítacího oběda (místní speciality šakšuka a hummus) nás zasvětila do toho, jak to vlastně funguje s organizacemi mládeže a s dobrovolníky všeobecně v Izraeli. Po obědě nám průvodkyně Maya ukázala krásy Tel Avivu a starého města Jaffy. Den uzavřela večeře s Izraelci, které jsme v Praze hostili na začátku září, procházka k hotelu a koupel v moři.
2. den: Na severu Tel Avivu jsme navštívili organizaci Young Maccabi. Ta má na starosti lidi ve věku 18–19 let, kteří roční dobrovolnickou prací oddalují službu v armádě. Poté jsme se odebrali na místní trhy, kde se dalo sehnat snad úplně všechno. Odpoledne jsme se z Tel Avivu vydali za nedalekou organizací Noar Leumi, která je podobná jako Pionýr, Skaut… Po krátké prezentaci už v místnosti bylo 50 dětí, se kterými si vedoucí hráli hry… Odtud zpět do centra, do skautské klubovny v bombovém krytu (kterých je v Izraeli jak máku). Dost nás překvapilo, že na „schůzce“ bylo cca 400 dětí různých národností (Afrika, Filipíny, Vietnam, Izrael, Arábie).
3. den: Měli jsme volno, a tak jsme si se třemi kolegy udělali výlet do Nazaretu. Navštívili jsme chrám zvěstování, kde se Marii údajně dostalo zvěsti, že porodí dítě boží. Sedli jsme si do horní části kostela na bohoslužbu, přispěli nějakým šekelem na rozvoj kostela a vydali se vyšplhat na vrchol Nazaretu. Dechberoucí výhled na hornatou oblast Galilea byl odměnou za vytrvalost.
4. den: Ráno jsme vyrazili směr Jeruzalém, nejdříve do Institutu studií holocaustu (Jad Vašem). Po obědě nás průvodkyně Adi „protáhla“ starým městem: arabskou, křesťanskou, židovskou a nakonec i arménskou čtvrtí. U Zdi nářků jsme viděli zkoušku dospělosti, kterou skládají ortodoxní židé okolo 12–14 let.
Pak jsme vyrazili podívat se na činnost organizace Kyriat Yovel do centra volnočasových aktivit pro mládež ve věku 10–17 let.
Okolo půlnoci nám to nedalo, a šli jsme se podívat do Starého města. Má v tu dobu úplně jinou atmosféru, všechny obchody jsou zavřené, nikde nikdo. Po tiché procházce Muslimskou čtvrtí, kde na nás místní koukali trochu zvláštně, jsme se dostali ke Zdi nářků, kde jsme byli jedinými turisty, kolem nás stovky modlících se židů. Bylo to zvláštní, ale i obohacující. Zpátky jsme prošli skrz arménskou čtvrť, kde židovská omladina zpívala a hrála na kytaru. Sedli jsme si k nim a vypadalo to, že to nikomu nevadí, chvilku jsme poslouchali a koukali na židovské radovánky.
5. den: Průvodce Ben nás zavedl do ultraortodoxní židovské čtvrti, kde nikdo nemluvil, nesmělo se křičet a do některých oblastí se nesmělo vůbec. Holky musely mít zakrytá ramena a my dlouhé kalhoty… Po této zvláštní procházce nás minibus odvezl do Judské pouště (úžasný výhled na Mrtvé moře). Uprostřed pouště jsme si dali oběd a povídali si o aktuálním dění v Izraeli a o památkách. Později v hostelu v Ein Gedi nás čekala šabatová večeře ve společné jídelně. Po ní jsme seděli v kolečku na trávě, diskutovali, popíjeli víno, dojídali – po všem tom cestování to byl opravdu relax.
6. den: V přírodní rezervaci Ein Gedi jsme žasli nad přírodními vodopády uprostřed pouště a spoustami zvířat okolo. Z vrcholu Ein Gedi se nám naskytl úžasný výhled na celý kraj a Mrtvé moře. Po sestupu dolů nás čekal výlet na pevnost Masada. Cestou jsme viděli pozůstatky táborů Římanů, kteří Masadu obléhali. Nahoře jsme si sedli do kroužku a diskutovali na toto téma. Večer zpět v Tel Avivu byl volný program, který zpestřil kolega z české Asociace TOM svou ohnivou show.
7. den: Ráno jsme jeli do muzea věnovaného Jicchaku Rabinovi, na kterého byl spáchán atentát, protože se snažil sjednotit a vylepšit vztahy mezi Izraelem a Palestinou. V Izraeli mají dokonce svátek, který oslavuje jeho jméno. Poté už nás čekal jen poslední oběd, odjezd na letiště, opravdu „příjemná“ celní prohlídka a let do Prahy, kde bylo -7 stupňů…
Výměnu jsem si opravdu užil. Účastnil jsem se jí jako první pionýr a ukázal jsem Izraelcům dost z naší činnosti. Chci trochu apelovat na další mladé lidi ze spolků (věk 18–26): zkuste se taky přihlásit, v roce 2017 se bude výměna opakovat.
Projekt je realizován s podporou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
O výměně mládeže ČR-Izrael 2016 si můžete více přečíst v článcích Opravdu zážitek a Vodopády v poušti?
