V následujících řádcích bych Vám rád prezentoval své zážitky, dojmy a postřehy z jazykového kurzu ruštiny pořádaného Radou Evropy (CoE) v metropoli plné kontrastů – Moskvě, o kterém jsem se dozvěděl z webových stránek CoE v sekci pro mládež.
Tato organizace založená již v roce 1949, zaměřující se na ochranu lidských práv a demokracie, sociální kohezi a kulturní různorodost, se letos v souvislosti s probíhající krizí rozhodla zredukovat počet nabízených kurzů a koncentrovat se na určitým způsobem problematické regiony, a tak se konaly kurzy ruštiny v Moskvě, turečtiny v Istanbulu a Trabzonu a arabštiny v marockém Rabatu.
Program kurzů je unikátní tím, že se skládá jak z výuky jazyka zkušenými lektory v dopoledních hodinách, tak i odpoledních seminářů, workshopů či exkurzí. Ústředními tématy všech těchto částí jsou prioritní oblasti Rady Evropy na poli mládeže, jakými jsou lidská práva, interkulturní dialog, participace mládeže či sociální inkluze.
Nyní již budu konkrétně popisovat průběh mého třítýdenního pobytu v Ruské federaci.
Kurzu se zúčastnilo 20 pracovníků s mládeží z různých koutů Evropy a 7 našich kolegů z rozličných částí Ruska, což bylo bezesporu ohromnou devizou. Díky tomu jsme měli nejen během oficiálního programu, ale i ve volných chvílích jedinečnou možnost pobavit se o různých věcech týkajících se Ruska, Evropy, osobního života, ale i politiky, a vyslechnout si tak trochu odlišný pohled ve srovnání s naší euroatlantickou vizí.
Musím přiznat, že ještě před odjezdem jsem měl jako mnozí z nás poměrně dosti předsudků vůči Rusům a Rusku obecně, to se však během doby strávené v Rusku celkem výrazně změnilo. Díky bližšímu poznání místní kultury, tradic či historie a zjištění, že mladí Rusové a Rusky mají velice podobné zájmy a starosti jako my, se teď na ně dívám takřka bez jakýchkoli předsudků. A to je právě jedním z hlavních cílů Rady Evropy, která chce odbourat vzájemné bariéry mezi národy a podpořit tak vznik společných projektů.
Momentálně to vypadá tak, že někteří z nás opravdu zrealizují alespoň jeden společný projekt.
Nyní již však k samotnému programu:
1.TÝDEN
Po příjezdu během neděle 21. června byl následujícího dne v akademických prostorách RUDN (Ruská univerzita přátelství národů) šéfem Ředitelství pro mládež a sport Rady Evropy Ralfem-Reném Weingärtnerem, rektorem univerzity a představitelem ruského ministerstva školství slavnostně zahájen celý kurz. Poté následovaly rozřazovací testy do jazykových skupin a první odpolední workshop, během kterého probíhaly seznamovací hry.
V úterý 23. 6. jsme již najeli na model, který fungoval až do konce pobytu – dopoledne výuka ruštiny ve dvou skupinách skvělými paními učitelkami, o jejichž vysoké kvalitě svědčí fakt, že jsou schopny naučit nejrozšířenější slovanský jazyk univerzitní studenty z více než 130 zemí světa. Ano, čtete správně, na RUDN momentálně studují lidé z více jak 130 států, kteří se jeden rok učí rusky proto, aby v následujících letech mohli v tomto jazyce studovat rozmanité obory na místní vysoké škole. V odpoledních hodinách následoval již zmíněný workshop, konkrétně v tento den zaměřený na interkulturní dialog. Naše Radou Evropy proškolené „trainers“ – Karina z Petrohradu a Janina z Minsku, se snažily využívat rozličné nové kreativní a interaktivní metody, k nimž nám závěru kurzu daly doplňující materiály proto, abychom je případně mohli využít ve svých organizacích.
V tomto týdnu jsme ještě stihli noční prohlídku Moskvy, velice praktickou burzu organizací účastníků kurzu, setkání se zástupci studentské rady RUDN, exkurzi do Kremlu a v sobotu jsme podnikli celodenní výlet do Sergijev Posad – historického náboženského centra Ruska, v jehož poutním kostele se údajně narodil car Petr I. Veliký.
2. TÝDEN
Během druhého týdne se nacházelo těžiště odpoledního programu v důrazu na participaci mládeže. Tomu byl přizpůsoben program, který sestával z návštěvy Státní Dumy – dolní komory ruského parlamentu – a následné debaty s předsedou výboru pro vzdělávání a mládež, setkání s představiteli ruských neziskových organizací a diskuze s mladými lídry z mládežnické obdoby Rady federace – horní sněmovny parlamentu Ruska.
V úterý pro nás připravily naše paní učitelky večer spojený s přípravou a degustací ruského čaje.
V pátek se vyučování ani workshop nekonal, jelikož byl tento den věnován čerstvým absolventům univerzity, kteří nám nabídli, abychom se spolu s nimi zúčastnili dopolední plavby po řece Moskvě spojené s menší diskotékou na lodi a večerního studentského festivalu, kde jednotlivé národy prezentovaly svou kulturu.
Sobotu jsme strávili ve Vladimíru – okouzlujícím prvním hlavním městě Rusi, v němž v současnosti žije okolo tří set tisíc obyvatel a na jehož území se nachází chrám výjimečný freskami proslulého Andreje Rubleva.
3. TÝDEN
Poslední týden byl zaměřen na sociální inkluzi, čemuž odpovídala úterní návštěva moskevského dětského domova a promítání filmu o sociálních problémech Ruska téhož dne večer.
Středeční odpoledne se týkalo základů projektové práce a následně ve čtvrtek jsme se v několika skupinkách podle zájmu měli zamyslet nad tím, jaké projekty, jež by mohla podpořit Rada Evropy prostřednictvím Evropské nadace pro mládež, bychom společně chtěli zorganizovat.
Den poté – v pátek 10. července, proběhla prezentace několika velice zajímavých projektových nápadů a ve večerních hodinách již rozlučková party.
V sobotu po testování dosažené jazykové úrovně a evaluaci celého kurzu byla třítýdenní nezapomenutelná akce zakončena.
Mám-li se pokusit zhodnotit tento kurz, musím vyzdvihnout fakt, že jsem za poměrně krátkou dobu udělal díky kvalitním lektorům velký pokrok v ruštině, rovněž díky jejich snaze přiblížit nám ruské tradice a kulturu jsem získal zájem o Rusko jako takové. Zároveň mám nyní ohromnou motivaci pokračovat ve studiu ruštiny a hlavně zrealizovat alespoň jeden projekt s některými z účastníků kurzu. Drtivá většině z nás si opravdu užila výše uvedené různé exkurze a výlety.
Věcí, s nimiž bychom nebyli spokojeni, naštěstí mnoho nebylo. K těm významnějším však patřila existence pouze dvou jazykových skupin, což bylo s ohledem na dosti odlišné úrovně znalosti ruštiny absolutně nedostačující. Vyučujícím se však díky jejich dlouholetým zkušenostem poměrně zdárně dařilo rozdíly minimalizovat. Co se odpoledních workshopů týče, musím přiznat, že většinu z nás zpočátku moc nebavily, jelikož byly málo interaktivní a u některých po nás požadovaných úkolů nebyl jasný jejich smysl. To se však po vyjádření naší nespokojenosti během pravidelné týdenní evaluace naštěstí změnilo a vzápětí došlo k výraznému zlepšení, používané metody byly o poznání více kreativní a interaktivní.
Sečteno podtrženo, kurz opravdu stál za to a dlouho na něj budu vzpomínat.
Ondřej Pavlík