Karolína Kukrálová byla jednou z účastnic zahraničních 72 hodin – dobrovolnického projektu známého v řadě evropských zemí. O své zážitky z maďarské Budapešti se Karolína rozhodla podělit nejen se čtenáři serveru ADAM.cz.
Na začátku října, konkrétně 6.–9. 10. 2016 nám ČRDM poskytla skvělou příležitost, a to odjet do Budapešti na místní projekt „72 óra kompromisszum nélkül!“ Odjeli jsme už ve čtvrtek ráno a celých dlouhých sedm hodin vlakem jsme byli napjatí, co pro nás následující čtyři dny připraví. Ale to, co nás právě čekalo, rozhodně předčilo všechna naše očekávání. Už na nádraží nás vyzvedla Anna z hostující organizace a netrvalo dlouho, než nás představila ostatním, celému realizačnímu týmu místního projektu. Všichni to jsou velice příjemní lidé a během našeho pobytu pro nás hodně udělali, především naše „buddy“ Bori.
Od organizátorů jsme během „openning ceremony“ obdrželi obálku s úkolem zúčastnit se tří projektů (bohužel byla v maďarštině :D ). Náš první den v pátek (a v neděli také) nás poslali do krásné staré budovy, která se po pěti letech chátrání stane studentským domem. Budou se zde pořádat kulturní akce, ale zároveň část prostor má sloužit jako kolej. Svůj čas jsme věnovali malování a uklízení bezmála deseti místností, které by potěšily každého architektonického nadšence. Musím říct, že už bylo na čase: prach, který jsme vysáli, stačil dvakrát zacpat vysavač, a oknům jen jedno čištění doopravdy nestačilo. Dalšího dne jsme zlikvidovali plevel na zahradě komunitního centra a v nedaleké školce pomohli s natěračskými pracemi.
Musím hrdě napsat, že po našem zákroku všechna tato místa nabyla novou atmosféru. Po našem odchodu se předtím odřený plot jen leskl, prolézačka se vyjímala mezi stromy svým novým nátěrem, plevel se ze záhonu odklidil do pytlů a ze zaprášené místnosti by mohl být taneční parket.
Na závěr je ještě nutno dodat, že našich maďarských 72 hodin nebylo pouze a jenom o práci. Strávili jsme čas s úžasnými lidmi a užili si místní kuchyni, Bori nás provedla městem, viděli jsme spoustu krásných míst Budapešti, a vytvořili si tím vzpomínky na celý život. Děkujeme!
Kája, Terka, Bára a Michal
