V listopadu proběhlo setkání zástupců mládeže ze zemí evropského kontinentu a arabského světa, kteří se účastnili třídenního tréninkového kurzu na téma participace mládeže a genderové rovnosti v katarském hlavním městě Doha. Projekt se uskutečnil v rámci spolupráce Rady Evropy a Ligy arabských států, které si přejí posílit vzájemnou důvěru, spolupráci a porozumění navzdory kulturním rozdílům. Českou republiku zde zastupoval student politologie a publicistiky, pracovník s mládeží Pavel Tomáš Řehák.
Nebyly tomu ani dva týdny před samotnou událostí, když jsem se dozvěděl, že má přihláška na tzv. ‟50-50” Euro-Arab Training Course on Youth Participation and Gender Equality byla skutečně úspěšná, a já měl poprvé vyrazit na Blízký východ. Tato zpráva pro mě byla o to příjemnějším překvapením, protože jsem chtěl smysluplně navázat na moji předchozí zkušenost s tématem, získanou díky účasti na říjnovém semináři občanských organizací EU a Africké unie v Bruselu. Seminář byl věnován právě lidským právům, zejména právu mladých lidí na občanskou a politickou angažovanost ve společnosti, a to vše s důrazem na genderovou rovnost.
Vycestoval jsem tedy do Kataru. Ten je státem možná malým – jeho celé pobřeží objedete autem za méně než šest hodin – přesto díky významnému nalezišti ropy a plynu také globálně nejbohatším. Navzdory všem nabízeným, především umělým, krásám, kterými dává najevo svou ekonomickou sílu a vyspělost, je Katar zemí značně komplikovanou. Na jedné straně pro svůj zajímavý sociální aspekt, kdy pouze malé procento populace tvoří Arabové, zatímco viditelnou většinou společnosti jsou do jisté míry vyloučení ekonomičtí migranti ze států jižní a jihovýchodní Asie, kteří zde fungují jako levná pracovní síla. Původní obyvatelé poloostrova jsou tedy menšinou na své vlastní půdě.
Druhou stranu mince Kataru ovlivňují jeho vnější vztahy s okolními státy. Kulturně lze katarský emirát, který je jednou z mála absolutních monarchií planety, zařadit do arabsko-islámského světa, což je také důvod jeho členství ve významné regionální organizaci Liga arabských států. Nicméně ani to nebylo překážkou pro jeho sousedy a bratry, aby s ním z nejrůznějších důvodů přerušili diplomatické vazby a vyhlásili mu blokádu.
Právě do této situace vstupuje Rada Evropy, mezinárodní (na EU nezávislá) lidskoprávní vládní organizace, aktuálně spojující 47 evropských zemí, aby skrze mladé lidi obnovila potřebný dialog v regionu i na úrovni mezikontinentální spolupráce. V názvu tréninku, na který jsem vyrazil, může zaujmout jeho označení ‟50-50”. Jde o snahu přivést k rozhovorům nejen mládež a neziskové organizace, ale i vládní sektor a lidi s rozhodovacími pravomocemi.
Pokud přistanete na mezinárodním letišti v Doha uprostřed listopadu jako já, nejspíš na vás udělá skvělý dojem opravdu slunečné počasí. Přivítali mě tam proto letní, málem zapomenuté, třicetistupňové teploty, ale také první tři zahraniční spoluúčastníci. Ti dorazili z Řecka, Lotyšska a Portugalska. Jinak byl tento první den jako stvořeným pro odpočinek, protože program začínal až později večer. Měl jsem tak výbornou příležitost se blíže seznámit s postupně přijíždějícími participanty, projít se po resortu nebo blízkém předměstí Dohy, ale také si v klidu vychutnat speciality v místní restauraci. Pro nejednoho z nás se místní jídlo stalo nezapomenutelným zážitkem pobytu. Přiznám se, že moji velkou pozornost si zasloužilo především sladké.
Večer pak přinesl neformální zahájení, kdy došlo na naše první společné setkání a seznámení. Vyzkoušeli jsme i několik her, abychom se lépe stmelili pro nadcházející pracovní dny. Hned druhý den nás totiž čekal oficiální začátek kurzu za přítomnosti ředitelů sekcí pro mládež jak ze strany katarského ministerstva kultury a sportu, tak Rady Evropy.
Program byl zaměřen především na interkulturní poznávání a učení, mezinárodní dialog a přiblížení tématu genderu. Později jsme se více zabývali společenskou a politickou participací mládeže. Zaměřili jsme se na příležitosti, které mladí lidé mají, ale také na překážky, které mohou bránit jejich aktivnímu zapojení se ve svém okolí. Shodli jsme se na klíčové roli neziskového sektoru a národních rad mládeže, jakou je u nás ČRDM. Ty mají schopnost kvalitně interpretovat požadavky mladých ve směru k politickým reprezentantům, kteří jsou pak často ochotnější budovat a posilovat občanskou společnost, zejména skrze oblast politiky mládeže.
V rámci programu jsme ale zažili mnohem více. Vyzkoušeli jsme třeba simulaci jednání městského zastupitelstva na téma výstavby místního centra pro ochranu žen postižených domácím násilím. Námi vylosované role pak určovaly, jakým způsobem budeme k problému přistupovat. Na pár hodin jsme se proto ocitli v kůži zastupitelů tří různých politických stran (liberálové, konzervatisté a populisté), novinářů, lobbistů, neziskových organizací atp. Výborný nápad, na kterém se dá hodně pozorovat a naučit. Aktivita nás povzbudila k větší empatii i kritickému myšlení. Zároveň jsme tak procvičili schopnosti strukturovaného projevu a politického vyjednávání.
Náplň kurzu tvořily také poznávací výlety. Podívali jsme se proto do muzea otroctví, muzea islámského umění nebo do historického centra Dohy, kde jsem si pořídil tradiční arabský bílý oděv a pohladil sokola – velmi typického společníka obyvatel arabského poloostrova. Čekalo nás také několik debat v centrech pro mladé, které jsou zde nejčastěji zaměřeny na média a výtvarné umění. Několik katarských účastníků z královské rodiny nás navíc po malých skupinkách bralo na noční výlety na poušť a jiná skvěle vypadající místa, která v noci získávala zcela odlišný nádech.
Společně s ruským kolegou máme ještě další jedinečnou zkušenost. Vydali jsme se na noční výpravu mezi nejvyšší katarské mrakodrapy, kde nás napadlo oslovit jednoho z místních hlídačů, zda bychom si mohli udělat menší vyhlídku na zátoku a město. A hle, opravdu to fungovalo. Milý pán ze security nás skutečně vzal výtahem do 42. patra, kde jsme měli možnost ve výšce necelých 230 metrů vyhlédnout z oken nejznámější výškové budovy města. Nejen to. Nakonec otevřel i samotné okno a já vyšel na (bezpečnou) kovovou konstrukci, která budovu zvenčí obklopovala. Musím říct, že udělat si kolečko opatrné chůze v této výšce (a hloubce pod mýma nohama), bylo nezapomenutelné. Výborný způsob, jak strávit poslední momenty tréninkového kurzu.
Ve shrnutí musím rozhodně říct, že přínosem tréninku byla už samotná příležitost setkat se s lidmi napříč rozdílnými kulturami, vyměnit naše zkušenosti s politikou mládeže a rovností pohlaví, sdílet znalosti o programech a příležitostech pro mladé a představit příklady dobré praxe, které lze využít zpět v místech, odkud pocházíme. Díky cestě do Kataru mám mnoho nových přátel, ale i kolegů na mezinárodní úrovni, se kterými chci spolupracovat na budoucích projektech, které budou pomáhat mladým v Česku, Evropě, a možná i na širší mezinárodní úrovni.
Za podporu mého výjezdu je třeba napsat velké „DÍKY“ České radě dětí a mládeže. Mé dny v Kataru však tréninkovým kurzem nekončí, a tak se brzy můžete těšit na pokračování tohoto příběhu.
Pavel T. Řehák
