Na setkání, které se konalo ve finském městečku Hyvinkää, bylo přítomno 165 účastníků z 33 zemí. Pracovní část byla rozdělena do tří hlavních témat a dalších čtyř podtémat, z nichž jsme si při podání přihlášky na setkání mohli preferenčně tři podtémata vybrat. Mým hlavním tématem bylo „Demokratické vzdělávání“, podtématem „Digitální vzdělávání“.
První tři dny jsme debatovali ve skupině cca 12 osob vedených dvěma moderátory o tom, co pro nás znamená a co chápeme pod pojmem „Democracy education“, stejně jako o jeho spojitosti s participací a aktivním občanstvím. Shodli jsme se na tom, že demokratické vzdělávání není pouze školní vyučování, ale jedná se o spojení neformálního, nenuceného a formálního vzdělávání i rozvoje osobnosti. Je to proces, který by měl začít už v rodinách, pokračovat v mateřských školkách a dále se s pomocí rodičů, učitelů a dalších pracujících s dětmi a mladými lidmi rozvíjet. Ovšem v tomto případě je velkým problémem nezainteresovanost osob, které se demokraticky vzdělávají, a také omezený přístup neformálního vzdělávání do škol. Z toho plyne velký problém, kdy si mladí lidé své hodnoty, priority, občanství, možnosti spolupráce a z toho plynoucích práv a povinností uvědomí bez pomoci pozdě, popř. vůbec, namísto toho, aby se tak stalo v co nejnižším věku. Důležité pro mladé lidi je nejen mít možnost přijímat informace o neziskových a jiných organizacích, ale také mít možnosti získané informace využívat k vlastní aktivitě a převádět teoretické znalosti a zkušenosti do vlastní praxe. Důležitý je také pocit „možnosti měnit“ (vidět výsledky). Jeho absence je jedním z důvodů proč se mladí lidé neangažují.
Demokratické vzdělávání je celoživotní proces, který by měl začít už u mladých lidí a naučit je přemýšlet, kombinovat zkušenosti se zaujetím, mít občanskou zodpovědnost. Zájmu o demokratické vzdělávání lze dosáhnout poskytnutím možnosti účasti, dostatkem informací a možností, jistou motivací (ideálně a prvotně již z rodiny), prostoru k realizaci (vlastní aktivitě) a zpětné vazby.
V malé skupině 7 osob (tři mladí účastníci, dvě výzkumnice a dva moderátoři zaznamenávající diskuzi) jsme většinu zbylých dvou dní debatovali o tom, co chápeme pod pojmem „Digital Learning“.
Digitální vzdělávání je téma celoživotního procesu neformálního učení. Novými technologiemi (nejedná se pouze o počítače a internet, ale i o televizi, rádio, mobilní telefony, hudební přehrávače, atd.) lze nenásilným způsobem vzdělávat.
Výhody digitálního vzdělávání spočívají v levném nebo bezplatném přístupu k velkému množství informací, možnosti seberealizace (např. možnosti vytvořit vlastní webovou stránku, účastnit se diskuze, hraní herních turnajů), a také přínosu pro aktivní občanství zvláště pro osoby žijící v okrajových oblastech (blogy, e-maily, moderované diskusní fóra, školní net-noviny, atd.). Každý má pocit nenuceného přístupu a nenásilného přínosu.
Nevýhody nových technologií spočívají ve velmi velkém množství informací a nejistotě o jejich správnosti, které v případě neuspořádanosti mohou člověka spíše odradit od dalšího hledání, drahém pozadí např. internetu (hardware, programátoři, správci, atd.), a také riziku ztráty osobních vztahů, kontaktů, schopnosti empatie, jednání tváří v tvář se může stát velice obtížně.
Přesto ale jsou nové technologie nepostradatelnou součástí naší doby a všechny výhody i nevýhody lze shrnout do jedné věty: „Nové technologie jsou dobrými sluhy, ale zlými pány.“
Také vyvstala otázka neformálního vzdělávání a jeho problematické využití v praxi, kdy největší překážkou je paradoxně flexibilita neformálního vzdělávání, a z toho plynoucí obtížně možnosti shrnutí a zhodnocení závěrů. Je velmi důležité více seznámit s neformálním vzděláváním veřejnost, a také ji přimět pochopit, že takové vzdělávání, byť není zdarma, je velice potřebné a užitečné pro to, aby mladí lidé získali přístup a prostor k vlastnímu vývoji.