Letos na podzim jsem se zúčastnila výměny mezi izraelskou a českou mládeží. V září přijela na týden do Čech izraelská delegace, která se snažila během svého pobytu poznat českou kulturu a seznámit se s českými organizacemi pro děti a mládež. V listopadu jsme pak na oplátku odjeli na týden do Izraele my.
Během našeho pobytu jsme se potkali s nejrůznějšími skupinami Izraelců – diskutovali jsme se zástupci organizace, která se snaží o sblížení arabských a židovských dětí, zajeli jsme do drúzské vesnice hluboko v horách, kde nás učili tancovat jejich drúzské tance, navštívili jsme dvě komuny, vařili palačinky se členy organizace, která se snaží vést děti k sociálnímu cítění a solidaritě, a naučili hrát děti z pouště „Rybičky, rybáři jedou!“.
Viděli jsme také roztodivná místa – moderní Tel Aviv s obřími mrakodrapy, přístavní Jaffu, která byla kdysi bránou do Izraele pro nově připlouvající Židy, starobylé město Akko, Jeruzalém, který považují za posvátné místo všechna tři hlavní monoteistická náboženství, vyprahlou poušť, kde jsme v noci rozdělali oheň a pozorovali hvězdy, vodopád uprostřed pouště s jeskyněmi, kam kdysi podle Bible utekl král David před králem Saulem, pevnost Masadu, kterou postavil král Herodes a kam se uchýlili poslední Židé před tím, než byl jejich národ rozehnán do všech koutů světa, a Mrtvé moře, které je tak slané, že vás nadnáší tak, že v něm nemůžete ani plavat, protože máte nohy i ruce nad vodou.
Do Izraele jsme však nepřijeli kvůli turistice, a proto bych teď ráda shrnula, co jsme se dozvěděli o tamních organizacích pro děti a mládež. Izrael na rozdíl od Čech čelí jiným výzvám i problémům. Protože žili Židé dva tisíce let v diaspoře ve všech částech světa, získali ve svých nových domovinách novou kulturu, zvyky i jazyk. Velmi mě například v Izraeli překvapilo, že mají někteří Židé, pocházející z Afriky, černou pleť. Izrael musí tedy všechny tyto lidi, kteří jsou po dvou tisících letech tak odlišní, spojit dohromady v jeden národ silou myšlenky, silou snu o „Erec Israeli“.
Proto jsou v Izraeli organizace pro děti a mládež tak důležité: mohou se v nich stmelovat děti ze všech vrstev i kultur, a tvořit tak jeden národ. V Izraeli je také na rozdíl od naší vlasti povinná vojna, a to jak pro muže, tak pro ženy. Vojnu lze o rok odložit, pokud tento rok budete pracovat jako dobrovolník. Dobrovolníci spolu obvykle bydlí dohromady v komunách, kde sdílejí svůj majetek i čas. My navštívili skautskou komunu, kde skauti o rok odložili vojnu, aby mohli pracovat jako asistenti ve škole a po odpolednech se starat o místní mládež. Tak jako tak ale nakonec přijde den, kdy musí mladí na vojnu, a přeruší tak kontakt se svou organizací, do níž se po vojně málokdy vrací. V Izraeli tedy roli vedoucích organizací musejí převážně zastat mladí do osmnácti let, případně ti, kteří rok pracují jako dobrovolníci před vojnou, nebo hrstka těch, kteří se po vojně do své organizace vrátí. Děti jsou ale podobně zvídavé jako v Čechách, na schůzkách svých organizací hrají podobné hry a na tábor se těší stejně jako my!
Moc děkuji ČRDM za možnost účastnit se zmíněné výměny – a už se moc těším, až všechno, co jsem se v Izraeli naučila, a nápady, které jsem tam získala, předám své organizaci. Také doufám, že by mohly díky kontaktům na účastníky české delegace vzniknout mezi našimi organizacemi nové podoby spolupráce!
Dorota Konvalinková, Erasmus Student Network
Projekt je realizován s podporou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Přečtěte si i další články o výměně mládeže ČR-Izrael 2017:
