Již delší dobu se v České republice řeší téma občanského vzdělávání, které má mnohem širší rozsah než pouze jako prvek v rámci školního systému a netýká se jen mladých lidí. Pro naši diskusi v rámci návštěvy izraelských mládežnických hnutí bylo ale podstatné, že je právě tvoří i organizace pracující s mládeží (například u nás sdružené v rámci České rady dětí a mládeže), jelikož mají systém hodnot a práce s lidmi, který jejich členové reflektují a nezřídka přejímají.
Jelikož jsou v izraelské radě mládežnických hnutí zapojeny organizace, které mají silnou tradici práce s mládeží a zároveň hrály klíčovou roli při vzniku Státu Izrael, diskutovali jsme o tom, jaký charakter má občanské vzdělávání v Izraeli a jakou roli vněm hrají ony jakožto státotvorné organizace. Nejdříve ale zaznělo jasně, že občanské vzdělávání v Izraeli ze strany školského systému je poměrně nedostatečné a že je skutečně v základu (tzn. například základní faktografické údaje o fungování státu, občanských právech a povinnostech – nikoliv širší škála dovedností a schopností, které jsou potřeba pro orientaci ve veřejném prostoru). Zaznělo, že v podstatě tyto měkké dovednosti předávají mladým lidem především mládežnická hnutí.
V tomto by se mohl zdát stav v ČR a v Izraeli obdobný, nicméně je zde zásadní rozdíl, a to, jakým způsobem fungují mládežnická hnutí v Izraeli a jak v ČR a v jakých konceptech vnímají veřejných prostor. Izraelská mládežnická hnutí jsou ve valné většině ideologicky, a tedy i politicky nějakým způsobem afilovaná (přidružená), nijak se tím netají a otevřeně o tom debatují. V českém prostředí je jakákoliv otevřeně ideologická, natož politická afilace organizace společensky naprosto nepřípustná, a to ačkoliv samy organizace jistou formu hodnotového vymezení mají.
V důsledku toho pak nastává situace, kdy mládežnická hnutí v Izraeli mohou účinně pomáhat mladým lidem v získávání nejen základních hodnot, třeba pozitivního vztahu ke státu atd., ale i nabývání schopnosti orientovat se v rámci demokratického rozhodovacího procesu. Jako občané se stanou jeho součástí – lépe chápou politiku a v principu ji nevidí jako něco cizího, od čeho byli vždy odrazováni, ale naopak jako cosi, co je zdravé diskutovat a případně se na tom i podílet. Nutné podotknout, že zástupci izraelských organizací zdůrazňovali, že v rámci jejich organizací jsou mladí lidé vedeni k samostatnému kritickému smýšlení a ač jsou organizace ideologicky a politické nějakým způsobem afilovány, tak to v žádném případně neznamená, že jejich členové musí za každou cenu smýšlet stejně a že jsou k tomu cíleně vedeni.
Ať se tedy na první pohled – i při kritickém zhodnocení zástupců obou zemí – může zdát, že občanské vzdělávání je v obdobném stavu (ve vztahu k mládeži), tak značný rozdíl tu je. Tím, jak společnost uznává fakt, že mládežnická hnutí jsou v Izraeli politicky a ideologicky afilovaná, tak mají možnost přiblížit veřejný prostor (ve smyslu politiky) mladým lidem lépe než mládežnické organizace v ČR. Ty se totiž z rozličných důvodů (včetně historických) ve veřejném prostoru příliš neangažují, a už vůbec nepropojují mladé lidi s politickým prostředím a s rozhodovacími procesy; spíše se snaží mladým lidem vštípit základní hodnotové systémy.
Václav Kříž, Mladí občané
Projekt je realizován s podporou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Přečtěte si i další články o výměně mládeže ČR-Izrael 2017:
