V polovině září 2007 jsem absolvoval Partnership building activity v německé Postupimi. Program, který se skládal z dvou základních částí (viz níže), byl koncipován pro účastníky či zaměstnance mládežnických organizací. Z přibližně patnácti osob bych mohl jmenovat zástupce českých i polských skautských sdružení, jazykové školy v Estonsku, mládežnického klubu v Budapešti, polských divadelních organizací či spolků zajímajících se o osud uprchlíků.
Dorozumívacím jazykem byla angličtina. V případě všech osob se nejednalo o rodilé mluvčí, z čehož vyplývala víceméně shodná úroveň angličtiny a mentální rovnost všech.
Pro bližší poznání všech byl program zahájen „ledy prolamujícími” hrami a diskusí nad očekáváním, ale i obavami z následujících dní. Bylo patrné, že ústředním motivem valné většiny účastníků bylo poznání nových osob a navázání kontaktů; možnost vzniku nových mezinárodních projektů byla chápána spíše skepticky – původní obavy ale nakonec nebyly potvrzeny.
Ústředním motivem celého týdne byla otázka vyrovnání se s a boj proti rasismu. Formou workshopů byly diskutovány všechny možné formy projevu rasismu, ale i nástroje, jak jim zabránit. Jedná se bezpochyby o velmi zajímavé a nutné téma, dle mého názoru ale zabíralo až příliš moc času, který měl být spíše věnován otázkám navazování spolupráce. K této části programu se dospělo až 19. 9. (přičemž je nutno říci, že 21. 9. se odjíždělo již brzo ráno). Po kurzu projektového managementu, který i pro „ostřílené zajíce” přinesl mnohé nové informace, uvažovalo se open space metodou nad tím, co naše organizace spojuje a čím bychom se mohli zabývat. Celé plénum se postupně rozdělilo do tří částí, přičemž skupina, které jsem se účastnil, nakonec debatovala nad následujícími projekty:
možnosti volnočasových aktivit pro děti uprchlíků, realizované skauty- možnosti diskusí o evropských hodnotách, realizované v prvé řadě českými a polskými studenty
- možnost setkání zástupců všech církví praktikujících v Estonsku
Otázkou je, do jaké míry se podaří ony načrtnuté projekty realizovat. Jejich provedení bude možné i na pouze národní úrovni, na setkání v Potsdamu spíše šlo jen o brainstorming možností a zjištění, zda-li a jak jsou projekty finančně proveditelné. Příští měsíce nakonec prokážou, zda-li komunikace mezi členy semináře, která nadále funguje, nebude slábnout a zda-li se podaří projekty postavit na nohy.
Jan Zajíc
Foto: Marek Krajči